Davky tolerance

Konecne jsem se dostala do jakehosi rezimu a uz jsem schopna si uzivat vse, co lod nabizi, a ne jen odkracet do kajuty a spat. I kdyz fakt, ze v kajute neni okno a nedostane se tam jediny slunecni paprsek, me docela nici. Uz ted se tesim, az me zase pomalu probudi denni svetlo a ne jen jekot budiku. 

Pri kazde plavbe mohou hoste navstivit ruzna predstaveni a shows, a pokud ja zrovna nejsem v praci, muzu se jit podivat zrovna tak. Tudiz zacinam pomalu pracovat na svem culture a social life. 

Nenechala jsem si ujit stand up comedy show, ktere ja miluju, zasla jsem na show hypnotizera, jenz dobrovolniky zhypnotizoval tak, ze ti lidi predvadeli neskutecne veci na podiu, ktere si potom ale vubec nepamatovali apod., nenechala jsem si ujit premieru noveho hudebne-tanecniho predstaveni. Vyhodou je, ze vetsina techto shows je pri kazde cruise nova, protoze vystupujici jsou najati jen na tu jednu danou plavbu, a na dalsi prijedou treba az zas za tri mesice. Stejne zustava hudebne-tanecni predstaveni, protoze je dlouhe, hodne narocne a podili se na nem velky pocet lidi. 

Moje rada? Pokud jste hudebne nadani ci mate zkusenosti a praxi jako tanecnici v divadle ci muzikalu a laka vas prace na lodi, jdete do toho. Tanecnici a zpevaci tady maji time of their lives. Jejich plat se pohybuje kolem $4000, pracuji cca 4 hodiny denne, kdy vesmes zkousi a vecer odtanci predstaveni, obcas pomahaji dalsimu entertainment staff s organizaci apod.a maji narizene dny volna! Tomuhle rikam dream job. Mezi tanecniky je nejvic Britu a Americanu. Proc asi...

Co se meho social life na lodi tyce, parkrat jsem sla do crew baru na drink a dvakrat na crew party. Party je vetsinou tematicka, nekdy si lide davaji praci s prevleky a kostymy, nekdy vubec, jak jsem slysela. Na party nebo do baru chodime lidi z tymu, coz je fajn. Nejvetsim party expertem je moje kolegyne ze Srbska, ktera me tu neustale predstavuje vsem jejim pratelum z Balkanu, a ze jich je tu pozehnane. Vsichni Balkanci tu jsou kvuli penezum a kvuli tomu, ze v jejich zemi proste nenasli praci, pripadne nedostavali zaplaceno. Hodne Srbu a Bosnanu (vubec nevim, jak mam obyvatele Bosny a Herzegoviny pojmenovat) si stezuje na prisernou korupci u nich doma a chudobu. Vetsina z nich nikdy nikam nevycestovala, maximalne do Chorvatska a pak rovnou na lod. Valna vetsina pracuje pro spolecnost uz roky. Priznam se, ze mam obcas trochu problem s nimi vyjit, protoze jsou hodne tvrdohlavi a NE pro ne neni odpoved, lehce se urazi a proste si delaji veci po svem.  

S mymi kolegynemi: Filipiny, Srbsko, Kanada, CR.

Tezko rict, se kterou narodnosti si tu rozumim nejvic, mozna s Kanadany a Americany, protoze ti tu jsou kvuli podobnym duvodum jako ja - nova zkusenost, cestovani, dobra prace, dobry plat, ktery nemusi jit nutne cely na uspory nebo byt poslan domu rodinam. Plus jejich mentalita je mi po dvou letech ve Statech asi trochu blizsi nez ta balkanska. 

Malem bych zapomnela na Filipince. Rika se o nich, ze to jsou nejusmevavejsi a nejstastnejsi lide a ja bych s tim i souhlasila. Moje kolegyne, ktera pro spolecnost pracuje jiz pres deset let, je jedna z nejvtipnejsich, nejusmevavejsich a nejveselejsich a zaroven nejchytrejsich lidi tady. Velky respekt. I vsichni ostatni Filipinci ci Indonesani v ruznych pracovnich pozicich jsou vzdycky usmevavi, mili a hlavne nenafoukani. To se treba o Britech rict vubec neda. 

Kdyz to shrnu, k zivotu na lodi je potreba obrovska davka a schopnost tolerance, je potreba nesoudit ostatni a smirit se s tim, ze kazdy jsme jiny. I presto, ze ja samu sebe povazuju za velice otevreneho, ohleduplneho a tolerantniho cloveka, co se snazi nesoudit a je mi spousta veci uplne jedno, protoze mam svuj vlastni nazor na to, co je dulezite a co nikoliv, i pres to vsechno tady zatinam zuby a polykam nevyrcena slova a snazim se pochopit pro me zcela nepochopitelne. Vidim, ze se svymi nazory, pohledem na zivot a svymi vlastnimi prioritami sem prilis nezapadam, ale snazim se. Vystupuju ze sve komfortni zony dnes a denne a posouvam svoje limity. Jestli je to dobre nebo ne, to ukaze cas, kazdopadne tyhle zkusenosti mi nikdy nikdo nevezme. A uz ted, po trech tydnech vim, ze jsem zase o neco odolnejsi a silnejsi, a ze me rozhodi zase o neco min, nez kdyz jsem sem prijela. 

Co se portu tyce, zatim jsem dvakrat vystoupila v Tampe (Tampa zase zitra, hura), kde se to vzdycky zvrhlo v nakupy, protoze to je proste Amerika. Nepreberne mnozstvi a vyber vseho na co si jen vzpomenete za krasne ceny. Vidim, jak je Florida daleko levnejsi nez New York. Miluju jejich sluzby, jejich servis a hlavne jejich pristup k zakaznikum. Lide za kasou si s vami vzdycky chvili popovidaji, pochvali vam, co jste si prave koupili, pokecate si s taxikarem. A to je presne to, co po nas Carnival chce, abychom praktikovali s nasimi zakazniky. Small talk, chit chat, oslovovat hosty jejich krestnimi jmeny. Je dobre, ze my z Evropy se tohle ucime, je skoda, ze jsme se to nenaucili uz davno.

Minuly tyden jsem mela cas na Kajmanskych ostrovech, ale pri mem stesti zrovna cely den prselo, takze jsem to akorat smerovala do coffee shopu misto na plaz. Mela jsem volno i v Mexicu, bohuzel jsem ho cele prospala. Z toho obvinuju tu tmu v kajute. Ted posledni tri porty jsem drzela port manning duty, coz znamena, ze musim zustat na palube, i kdyz mam volno. Je to pro pripad napr. pozaru nebo jine emergency. Na palube musi setrvat urcity pocet lidi z crew schopnych evakuovat hosty, kteri zustali na lodi. 

Paradise, muj novy domov. Foceno na Kajmanskych ostrovech.

Zitrejsi Tampe zdar, fotky zase nebudou, protoze jdeme vsichni opet nakupovat. Ale mame zdarma listky do akvaria, kam se chystam priste, tak se snad polepsim. Ahoy!