Kdyz nove znamena lepsi!

Hello friends!

Uz je to nejaky patek, co jsem vas naposledy informovala o mem presunu na novou lod, a ted konecne mam zas trochu casu vyplodit par radku o tom, jake to je v mem novem domove jmenem Sensation. Ale jeste pred tim bych vam vsem chtela moc podekovat za uzasne povzbuzujici zpravy, ktere dostavam,  a omluvit se, pokud neodpovidam nebo pokud jsem vam odpovedela s mesicnim zpozdenim. Jak je to tu s internetem jsem zminovala minule a navic mi zpravy od lidi, ktere nemam na FB v pratelich, padaji do slozky “others” ,a tu jsem neotevrela par mesicu. Klidne mi nechte vzkaz na blogu, ale k nemu se taky dostanu jednou za cas. 

Lod dava, lod bere.

Uz dlouho se pokousim napsat clanek o tom, jak vypada moje prace, a trochu ji vam tak priblizit, protoze nekdy to neni jen o tom byt s detmi. Jenze posledni tyden jsem pracovala do jedne do rana a potom vzdy zamirila do crew baru na drink, takze na psani po vecerech nebyl cas. Navic posledni tri dny jsme meli charter cruise, coz znamena, ze cela lod je pronajata urcitou spolecnosti na jednu celou plavbu a na palube jsme nemeli zadne deti. Jediny nas job byla inventura a team buildings v dance clubu a pote v crew baru. Lucky us :)

Davky tolerance

Konecne jsem se dostala do jakehosi rezimu a uz jsem schopna si uzivat vse, co lod nabizi, a ne jen odkracet do kajuty a spat. I kdyz fakt, ze v kajute neni okno a nedostane se tam jediny slunecni paprsek, me docela nici. Uz ted se tesim, az me zase pomalu probudi denni svetlo a ne jen jekot budiku. 

Kulturni mix

Uaaa, mam toho zase hodne na srdci, jsem plna dojmu, ze kterych se chci vypsat, tak to bude opet dlouhe cteni. Nekolikrat za den me napadne, ze zrovna tahle informace ci situace je fakt zajimava a ze ji tu musim zminit, jenze vetsinu toho potom zapomenu. Nemivam u sebe telefon, abych si delala poznamky sama pro sebe, kdyz me zrovna neco zaznamenani hodneho napadne, jako jsem to delala celou dobu v NYC, a papirky u me nikdy nefungovaly, ty jsem vzdycky postracela ci vyhodila. Tak to zase budu splacavat ruzne dohromady, jak mi to prijde na mysl.

Prvni dny, prvni dojmy

Ziju!!! A mela jsem v planu napsat hura, morskou nemoci netrpim, ale dneska (6.11.), kdy se konecne zase pripojuju k internetu a muzu tak postnout clanek, ktery jsem napsala pred 3 dny, jsem si musela vzit prasek proti sea sick. Docela to s nami houpe.

O 3 dny drive:

Konecne mam trochu casu a sil napsat prispevek o mych prvnich dnech na lodi. Priznam se, ze vubec nevim, kde zacit, protoze toho je spousta, but I’ll try my best. Vezmu to asi po castech:

CO JSEM ZARIZOVALA V DOBE MEZI NABIDKOU POZICE A ODLETEM

Po tom co jsem potvrdila, ze pozici youth counselora na cruise ship spolecnosti Carnival prijimam, prisel mi email s informacemi o nasledujicich krocich. Kroky by se daly zamenit za papiry, dokumenty a kurzy, ktere bylo treba sehnat, dodelat ci o ne zazadat. Postup by byl urcite ten samy z kterekoliv zeme na svete, ja jsem si vsechno krome viz zarizovala v USA, ale jsem si jista, ze ten samy proces byste museli podstoupit i v Cechach.

Jak jsem se dostala k praci na zaoceanske lodi

Sedim v letadle. Zase. Na jedenactihodinovem letu jsem se rozhodla zkratit si cas napsanim sveho prvniho clanku o mem novem dobrodruzstvi za oceanem. A na oceanu. Mam pred sebou posledni noc na pevnine a potom uz me ceka usinani za houpani vln, a pevne doufam ze bez morske nemoci. Ale vezmu to od zacatku: