Konecne jsem se dostala do jakehosi rezimu a uz jsem schopna si uzivat vse, co lod nabizi, a ne jen odkracet do kajuty a spat. I kdyz fakt, ze v kajute neni okno a nedostane se tam jediny slunecni paprsek, me docela nici. Uz ted se tesim, az me zase pomalu probudi denni svetlo a ne jen jekot budiku.
O tom, jak byvala Au Pair praci na zaoceanske lodi nasla, koho poznala, co zazila a jak Karibik procestovala. Co dal? Cesta nekonci.
čtvrtek 19. listopadu 2015
úterý 10. listopadu 2015
Kulturni mix
Uaaa, mam toho zase hodne na srdci, jsem plna dojmu, ze kterych se chci vypsat, tak to bude opet dlouhe cteni. Nekolikrat za den me napadne, ze zrovna tahle informace ci situace je fakt zajimava a ze ji tu musim zminit, jenze vetsinu toho potom zapomenu. Nemivam u sebe telefon, abych si delala poznamky sama pro sebe, kdyz me zrovna neco zaznamenani hodneho napadne, jako jsem to delala celou dobu v NYC, a papirky u me nikdy nefungovaly, ty jsem vzdycky postracela ci vyhodila. Tak to zase budu splacavat ruzne dohromady, jak mi to prijde na mysl.
pátek 6. listopadu 2015
Prvni dny, prvni dojmy
Ziju!!! A mela jsem v planu napsat hura, morskou nemoci netrpim, ale dneska (6.11.), kdy se konecne zase pripojuju k internetu a muzu tak postnout clanek, ktery jsem napsala pred 3 dny, jsem si musela vzit prasek proti sea sick. Docela to s nami houpe.
O 3 dny drive:
Konecne mam trochu casu a sil napsat prispevek o mych prvnich dnech na lodi. Priznam se, ze vubec nevim, kde zacit, protoze toho je spousta, but I’ll try my best. Vezmu to asi po castech:
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)