Nic nemusim a muzu vsechno.

Here I am. Pred sesti a pul mesici a o pet kilo lehci jsem sedela v letadle do Tampy a psala svuj prvni clanek na tento blog. A dneska, 16. kvetna sedim v kuchyni luxusniho domu v San Franciscu, kde jsem na navsteve sveho kamarada Mateje, se kterym jsme se seznamili v New Yorku oba dva jako Au Pairs.

Telem na lodi, hlavou v oblacich.

Hello friends.

Zbyva mi dnes presne 32 dni do konce meho prvniho kontraktu. Final countdown. A tak v hlave zacinam rekapitulovat, vzpominat na prvni mesic na Paradise, na to, jak mizerne jsem se citila v prosinci a lednu na Sensation, na to, koho vseho jsem potkala, co jsem zazila, mista, ktera jsem navstivila. I kdyz to kolikrat nebylo jednoduche, i kdyz jsem nekolikrat chtela skoncit (coz bych stejne neudelala, protoze bych byla srabem sama pred sebou), nemenila bych nic a sla bych do toho vseho znovu. Spoustu udalosti tady jsem nemohla nijak ovlivnit, ale proste je prijmout tak, jak prisly.

Obrat o 180.

Hello friends.

Nemuzu uverit, ze je zacatek brezna a zbyvaji mi pouhe dva a pul mesice do konce kontraktu. Prelom ledna a unora nebyl zadna sranda.

Mozna na tech predsudcich neco preci jen je...

Hello friends.

Nez se pustim do svych vylevu, narku a uvah, chci vsem podekovat za to, ze muj blog ctete a ze ho i sdilite, protoze jsem nedavno ke svemu uzasu zjistila, ze muj miniblog, ktery nema absolutne zadnou grafickou upravu, postrada fotky a vubec je to jen spousta slov, navstivilo jiz pres 8.000 lidi. Vim, ze moje clanky jsou sdilene na webu svetaznalec.cz, kde jsem byla upozornena na dotazy v komentarich. Bohuzel s mym pripojenim k internetu nemam moc sanci vam tam na dotazy odpovedet. Tady na lodi trva vecnost otevrit jednu stranku a ja opravdu nemam trpelivost ani cas cekat hodinu na nacteni webu. Kdyz jsem na internetu venku, prioritou je pro me skype s rodinou a pak byt nekde venku, takze tam na odpovedi taky neni cas.  Proto mate-li dotaz, napiste mi prosim na muj facebook nebo vlozte komentar pod muj blog. Zrejme vam neodpovim uplne hned, ale casem se k tomu dopracuju!

Nevanoce na lodi.

Dobra zprava pro me nejblizsi - znamky na pohledy zakoupeny a pohledy poslany!!! Sice ne z Baham ale jen trapne z Floridy, ale i to se pocita. 

Kdyz nove znamena lepsi!

Hello friends!

Uz je to nejaky patek, co jsem vas naposledy informovala o mem presunu na novou lod, a ted konecne mam zas trochu casu vyplodit par radku o tom, jake to je v mem novem domove jmenem Sensation. Ale jeste pred tim bych vam vsem chtela moc podekovat za uzasne povzbuzujici zpravy, ktere dostavam,  a omluvit se, pokud neodpovidam nebo pokud jsem vam odpovedela s mesicnim zpozdenim. Jak je to tu s internetem jsem zminovala minule a navic mi zpravy od lidi, ktere nemam na FB v pratelich, padaji do slozky “others” ,a tu jsem neotevrela par mesicu. Klidne mi nechte vzkaz na blogu, ale k nemu se taky dostanu jednou za cas. 

Lod dava, lod bere.

Uz dlouho se pokousim napsat clanek o tom, jak vypada moje prace, a trochu ji vam tak priblizit, protoze nekdy to neni jen o tom byt s detmi. Jenze posledni tyden jsem pracovala do jedne do rana a potom vzdy zamirila do crew baru na drink, takze na psani po vecerech nebyl cas. Navic posledni tri dny jsme meli charter cruise, coz znamena, ze cela lod je pronajata urcitou spolecnosti na jednu celou plavbu a na palube jsme nemeli zadne deti. Jediny nas job byla inventura a team buildings v dance clubu a pote v crew baru. Lucky us :)