Lod dava, lod bere.

Uz dlouho se pokousim napsat clanek o tom, jak vypada moje prace, a trochu ji vam tak priblizit, protoze nekdy to neni jen o tom byt s detmi. Jenze posledni tyden jsem pracovala do jedne do rana a potom vzdy zamirila do crew baru na drink, takze na psani po vecerech nebyl cas. Navic posledni tri dny jsme meli charter cruise, coz znamena, ze cela lod je pronajata urcitou spolecnosti na jednu celou plavbu a na palube jsme nemeli zadne deti. Jediny nas job byla inventura a team buildings v dance clubu a pote v crew baru. Lucky us :)

 Nicmene ted sedim zase v letadle (wait, whaaaat??), tak si kratim cas. Dneska je sobota, tusim. Kompletne ztracim prehled o tom, co je za den v tydnu, protoze tady se hraje jen na sea days, port days a embarkation days. Tusim ze ve stredu mi byla oznamena novinka, ze na lodi Sensation potrebuji posilu, zatimco nase Paradise ma lidi nadbytek, tudiz tam budou muset nekoho od nas poslat. A jelikoz jsem v tymu nejkratsi dobu a vetsina lidi bude odjizdet v lednu, plus nemam  na lodi partnera (jakoze jsem single), tak to padlo na me. Zprvu jsem z toho byla docela smutna a rozladena, protoze jsem si konecne nasla par pratel a hlavne Marii, se kterou jsme si skvele sedly a staly se z nas ship soulmates, a taky uz to vypadalo, ze budu mit ship boyfrienda, ale transfer mi to pokazil. Beru to vsak sportovne a jsem na jednu stranu nadsena, protoze vetsina naseho tymu bude stejne v lednu odjizdet  domu a lidi se budou menit, pianista taky mizi v lednu, ale hlavne - no hlavne!!! nove porty!!!

Muj novy home port je v Port Canaveral. Sensation pluje jen kratke cruises na Bahamy, ale od unora prebira porty, takze se podivam na Key West, Jamaicu, do Dominikanske republiky a uz si nepamatuju kam jeste. Stve me, ze se zase budu zabydlovat, zase se znovu seznamovat a zase bojovat o svoje misto mezi crew, zvykat si na novy tym, i kdyz treba ten novy bude jeste lepsi. Divam se na to z te lepsi stranky a hlavne se citim lip, protoze na novou lod nedorazim jako uplny novacek. 

Takze dneska jsem vystoupila v Mexicu, sedla na letadlo do Atlanty, kde me bude cekat layover asi 6 hodin a pak let do Orlanda, kde zase stravim noc v hotelu. Carnival samozrejme vsechno plati. 

Posledni tri noci jsem toho moc nenaspala, tak se tesim do velke mekke hotelove postele s peti polstari. 

Po 3 hodinach spanku a rozluckove noci. Z lodi do letadla. Cozumel airport. 

Na Paradise jsem stravila mesic a par dni k tomu. Diky transferu jsem si dala v hlave do kupy myslenky o tom, co mi ten prvni mesic na lodi dal, co mi vzal, co me naucil. There we go:

1. Jak z mala vytezit maximum: 

Volny cas je vzacny. Neni ho moc. Takze kdyz je clovek v portu, vstane, i kdyz spal treba jen tri hodiny, jde ven a snazi se z tech nekolika hodin na pevnine ziskat co nejvic. Zorganizovat si volny cas na lodi mi taky dalo zabrat. Neustale sledovani hodinek a casu je docela frustrujici, takze uz ted snim o tom, az svoje luxusni hodinky sundam, az budu lezet nekde na plazi, popijet drinky a bude mi jedno, kolik je hodin. Lod neceka. Pry se stava, ze lod proste odpluje bez nekolika hostu nebo par clenu posadky. Nevim, co to znamena pro hosty, pro posadku to znamena pripraveny sbaleny kufr pristi port day. 

Neni to jen o case. Clovek si zvykne na ledacos a hlavne dokaze najit kus stesti nebo spokojenosti i tam, kde by to vzivote nehledal nebo necekal. A tak jsem konecne nasla jakysi zpusob, jak vyjit s Balkanci a konecne jsem se mezi nimi zacala citit dobre. Kdybych byla na pevnine a mela sto jinych moznosti, urcite bych po nich sahla, ale tady vesmes jinou moznost nemam. Vlastne mam. Muzu se citit miserable a alone, a nebo jim a sobe dat sanci a zkusit v nich najit pratele. A ono to funguje. Uvidime, co prinese nova lod.

 2. Bez internetu zit neumim:

Please!!! 

Myslim, ze jsem tu zminila, ze za internet na lodi musime platit. Wifi tam ma pomerne dobre pokryti, ale hadam, ze placena wifi je jeden ze zpusobu, jak Carnival vydelava penize na posadce, coz me neskutecne vytaci. Hodne lidi si internet nekupuje a vzdy ceka, az se dostane z lodi ven a pak chyta wifi vsude mozne. Ja tak trpeliva nejsem, tak si temer denne kupuju tzv. social plan za $5, ktery zahrnuje 24 hodinovy pristup k socialnim sitim. Facebook, Whatsapp, Instagram. Diky tomu jsem v kontaktu s rodinou a par prateli temer denne, na ostatni weby nemam pristup. Ze zacatku jsem z toho byla uplne mimo, protoze samu sebe povazuju za zavislaka a na telefon se obvykle divam kazdych pet minut, ale jak jsem psala, clovek si zvykne na hodne. V praci, kde jsem vetsinu casu, telefon stejne nepotrebuju, ve volnu mi ten uchvatny social plan staci. Reknete mi tohle predem a na lod snad ani nenastoupim haha. 

3. Usnu do minuty kdykoliv:

V kajute nejsou okna, takze kdyz chci, tma je zarucena. To mi vzdycky pomuze k tomu dat si nap treba i dvakrat za den. Jak rychle usnu, tak se zase rychle proberu a jsem cila. Kdybych nechodila ven - rozumej do crew baru nebo na predstaveni, bylo by to vsechno jako na zacatku meho kontraktu, tedy spala bych 9 hodin v kuse, ale ja jsem proste rada social, tak to resim takhle. Nicmene vetsinou 7 hodin spanku v kuse mam. Posledni tri noci jsem spala vzdy cca 4 hodiny a dohanela to po odpolednich. Crew life. 

4. Pratele jsou rodina:

Tohle se mi potvrdilo uz ve Statech. Kdyz je clovek daleko od domova a rodiny, zjisti, ze pratele, a staci jich jen par, jsou to nejcennejsi, co ma. Friends? Have less, but the best. 

Soulmates :) 

5. Keep your mind open! Always! Constantly!

Obcas se ptam sama sebe, jestli me jeste neco prekvapi, jestli jeste pozvednu nad necim oboci a budu se divit. Po tom, co jsem zazila v NYC, po tom, co vidim tady, kdy vsichni Italove maji doma manzelky, ale na lodi nijak netaji sve mexicke a thajske pritelkyne, po tom, co jsem dva tydny bydlela s moji kolegyni z Afriky (a ze to byl zazitek), po tom co jsem obklopena lidmi ze vsech kontinentu ruznych ras, narodnosti, kultur, nabozenstvi a zvyku, uz me asi jen tak nic neprekvapi, ale nikdy nerikej nikdy. 

6. Min mluvim, vic posloucham:

Ne proto, ze bych byla az tak moudra nebo nemela co rict, ale zjistila jsem, ze je pro me kolikrat lepsi keep my mouth shut. Spousta lidi nechape, proc jsem se treba v USA nevdala, proc nejsem v CR, kdyz nase ekonomicka situace neni tak spatna jako na Balkane, proc tohle a proc tamto. A tak jsem si rekla, ze temata tohoto typu nebudu radsi moc rozebirat. Bohuzel ne vsichni na lodi jsou tak open minded jako jsem ja hahaha. 

7. Byt sam a sam neni totez. 

Miluju chvile, kdy jsem v kajute sama. Ne ze bych tam vyvadela buhvi co, ale asi nemusim vysvetlovat, ze kazdy je obcas rad sam. Paradoxne jsem se citila totalne alone, kdyz kolem me bylo dalsich 10 znamych, byli jsme na vylete, a me v tu chvili tak strasne chybel New York, mi pratele, lidi, se kterymi jsem zazila skvele chvile. Ale pak si rikam, ze bych mela zit okamzikem a ne vzpominkami a soustredit se na to, co zazivam prave ted s temito lidmi, protoze prave oni jsou momentalne mymi prateli a muzou se z nich stat pratele na porad. A kdyz to nejde? Clovek musi byt OK sam se sebou. Nebat se podnikat veci sam, kdyz rovna nikdo jiny nemuze. 

8. Libi nebo nelibi?

Po mesici na lodi jsem si jeste sama v sobe neujasnila, jestli jsem spokojena a stastna, nebo nejsem. Mam dny, kdy je vsechno super. Prace, lidi, jsme venku, jsem nabita energii a plne rozhodnuta zustat na druhy kontrakt. A pak mam dny, kdy jsem sklesla a ptam se sama sebe, jak to tady dalsich 5 mesicu zvladnu a vydrzim. Vim, ze to dam, ze si to vybojuju, ale to si pak v takovych dnech nejsem jista, jestli ten boj ma vubec cenu. Jenze pak prijde port day a s nim slunce, plaz, more, vylety, drinky, party.  A v tyhle dny vim, ze to za to stoji.  

Paradise beach, Cozumel.