Jak jsem se dostala k praci na zaoceanske lodi

Sedim v letadle. Zase. Na jedenactihodinovem letu jsem se rozhodla zkratit si cas napsanim sveho prvniho clanku o mem novem dobrodruzstvi za oceanem. A na oceanu. Mam pred sebou posledni noc na pevnine a potom uz me ceka usinani za houpani vln, a pevne doufam ze bez morske nemoci. Ale vezmu to od zacatku: 

Pred mesicem a pul jsem se vratila z dvouleteho au pair pobytu v New Yorku a dnes odletam do Statu znovu, ovsem ted se tam moc dlouho nezdrzim. Ve floridske Tampe se totiz nalodim na ohromnou zaoceanskou lod spolecnosti Carnival Cruise Lines (CCL) a budu se plavit kolem ostrovu zapadniho Karibiku. Abych vsak tuhle informaci uvedla na pravou miru, je potreba dodat, ze se nebudu plavit za ucelem dovolene a relaxu, ale za ucelem v prvni rade prace a teprve potom cestovani, poznavani a objevovani. Timto blogem si chci uchovat vzpominky a zazitky a  vam budu chtit  svyma ocima a svymi slovy priblizit, jak to vlastne na takove lodi vypada, jak se na ni zije, pracuje, zkratka jak cely tenhle kolos plujici po mori a kotvici jednou za dva dny v exotickych destinacich, vubec funguje.

Pro zacatek bych ale mela zacit tim, jak jsem se k teto praci vlastne dostala a popsat i cely prijimaci proces. Treba je tu nekdo, kdo nad touto moznosti zamestnani taky uvazuje a lakaji ho dalky.

NEJISTA BUDOUCNOST

Zpatky v unoru - breznu jsem vedela, ze v New Yorku nebudu chtit zustat a proto se nebudu ani snazit o ziskani studentskych viz. Ta pro au pair - J1, mi totiz mela vyprset v zari. Jenze s myslenkou, ze se vratim zpatky do Cech a navazu tam, kde jsem skoncila, jsem se nechtela smirit, tudiz jsem zacala premyslet, co dal. Pamatuju si, jak jsme s kamaradkami sedely v klasickem dineru u kafe, ktere nam bylo pravidelne dolevano, a vsechny jsme byly v takovem rozpolozeni a bode zivota, kdy jsme premyslely, co provedeme s nasi budoucnosti, ktera uz ale nebude spolecna. Padaly navrhy jako working viza do Kanady, letuska, backpacking po Jizni Americe, uceni anglictiny v jihovychodni Asii a cruise ship.

Pote, co jsem z tohoto brainstormingu prisla domu, zapnula jsem pocitac a zacala patrat. Myslenka plavby na zaoceanske lodi se mi zdala fajn, i kdyz ty dalsi moznosti jsem nevyloucila az do nejakeho kvetna a snazila se mit tzv. back-up plan. 

Zadala jsem do googlu par spolecnosti, ktere jsem znala a vyhledala si jejich aktualni nabidky pozic. Jsem ve veku a v bode, kdy bych uklizet pokoje a myt talire uz nesla, tudiz me valna vetsina tech pozic nezaujala. U spolecnosti Carnival a Norwegian jsem se vsak pozastavila, protoze ty nabizely neco jineho. Praci s detmi. Ne ze by mi dva roky uceni a dva roky au pairovani pokazily vztah k detem, ale zadna slava to nebyla. Nicmene nad tim jsem dvakrat nepremyslela, podstatne bylo, ze jsem pro pozici youth counselor/camp staff splnovala vsechny podminky. Vzdelani v oboru a alespon dva roky praxe, plynula anglictina, open mind, tolerance a touha cestovat. 

KVALITNI ZIVOTOPIS JE ZAKLAD. VSUDE.

Pamatuju si, ze u spolecnosti Norwegian jsem posilala zivotopis a motivacni dopis plus jsem vyplnovala prihlasku, u spolecnosti Carnival se vyplnovala aplikace a pouze se zasilal zivotopis bez motivacniho dopisu. 

Na vasem zivotopisu zalezi vic, nez si myslite. Pro rady, jak takovy zivotopis napsat, jak postupovat dal, jak vubec najit ruzne spolecnosti a kontakty na ne, vrele doporucuju zakoupit si e-knihu “How to work on a cruise ship” od travel bloggera, ktery si rika Wandering Earl. Ja jsem do teto knizky investovala $20 pred dulezitymi pohovory, tedy na puli cesty, ale skutecne se vyplatilo. 

Ale zpet k me story. Odeslala jsem aplikace a zacala prozkoumavat i ty dalsi moznosti, ktere zivot ci svet nabizi. Po vsech uvahach jsem si vytvorila plan, ktery zahrnoval pet moznosti a ty jsem si seradila podle svych osobnich priorit:

Plan A - Working holiday viza do Kanady

Plan B - Cruise Ship

Plan C - Zkusit prijimaci proces u Emirates

Plan D - Odjet bud do JV Asie nebo do Jizni Ameriky ucit anglictinu

Plan E - Vykrast banku a odjet na studentska viza do Australie. Pokud by Ceska republika byla zahrnuta v programu WH Australie, mozna bych ted nesedela v letadle smer Tampa ale Sydney.

Do Kanady, konkretne Vancouveru jakozto planu A, jsem chtela odjet v zari, pokud by slo vse, jak by melo. Jenze neslo. Do kvot pridelenych pro Ceskou republiku jsem se nevesla, respektive online boj o mista jsem proste nevyhrala.

PRIJIMACI PROCES

Zustalo u planu B. Asi po mesici od odeslani me prihlasky jsem dostala email od CCL, ze se jim moje prihlaska a CV libi a poslali mi odkaz na jakesi selfinterview. Do zadaneho terminu jsem v podstate musela udelat rozhovor sama se sebou. V jejich aplikaci se otevrelo okno, ktere nahravalo video a zvuk a na obrazovce pocitace mi bezely od nich zadane otazky. Cely proces tedy vypadal tak, ze jsem se prihlasila do systemu a provedla zkousku nahravani. Potom uz me kamera snimala naostro a nahravani uz neslo nijak zastavit. Predstavila jsem se a precetla prvni otazku a zaroven na ni rovnou odpovedela. A takhle to slo az k otazce cislo 15. U nekterych otazek byl cas na pripravu asi jednu minutu. Otazky se tykaly spolecnosti CCL, mych charakterovych vlastnosti, zkusenosti a reseni krizovych situaci. Cele selfinterview trvalo priblizne hodinu a dalo mi docela zabrat. Bylo to trochu nezvykle povidat si sama se sebou a nemit zadnou zpetnou reakci na odpovedi. Uprimne jsem si vubec nemyslela, ze by se mi po tomhle vubec nekdo ozval, ale stalo se. 

Asi za dalsi mesic jsem dostala odpoved, ze je zaujala moje sebeprezentace a pozitivni pristup a ze jsem postoupila do dalsiho kola - ke klasickemu pohovoru. Zaroven mi poslali asi 50 strankovy manual o zivote na lodi a o pozici, o kterou jsem se uchazela. Diky moderni technice jsme se s personalistou mohli domluvit na pohovoru pres Skype, ktery probehl v pulce kvetna. U pohovoru byly kladeny zakladni otazky, ktere se daji cekat temer vsude, takze se na pohovor da dobre pripravit. Velkym pomocnikem byl i ten jejich poskytnuty manual, protoze jsem si diky nemu konecne mohla udelat solidni prestavu, a taky mi moc pomohla e-kniha zminovana vyse. Pred pohovorem jsem byla nervozni, protoze jsem po tom vsem cteni a patrani po informacich vedela, ze tuhle praci proste chci. Pohovor byl nakonec moc prijemny, nebyl to zadny vyslech ale vzajemna konverzace. Hned druhy den rano jsem obdrzela email, ze je mi nabidnuta pozice youth counselor. To nebylo spatne rano :) Tim padem jsem zustala u planu B a o dalsi se uz nepokousela.

Pozici jsem samozrejme prijala, ale tim to vlastne vsechno teprve zacalo. Ze na lod skutecne odjedu, bylo jiste az koncem zari, kdy jsem dostala viza pro posadku, ale do te doby bylo potreba zaridit asi milion veci, o kterych chci napsat priste. 

Ten proces trval dlouho. Od unora a dnes je konec rijna. U mne to bylo dano hlavne tim, ze jsem svuj kontrakt jako au pair chtela dokoncit, s cimz CCL zadny problem nemely, naopak se jim libila loajalita vuci me hostitelske rodine a agenture. Do Cech jsem tedy priletela 15. zari. I kdyz budete moct nastoupit ihned, tak je potreba pocitat s tim, ze prijimaci proces a to vse po nem nejde uplne rychle a trva to v radu nekolika mesicu.

Dalsi vec je, ze jsem si celym procesem prosla uplne sama, nestala za mnou zadna agentura, ale diky tomu jsem nesjpis usetrila penize. 

Jeste se vratim k tomu, proc je tak dulezity vas zivotopis. HR u vsech spolecnosti dostava denne stovky CVs primo od lidi, kteri na lodi chteji pracovat (muj pripad), a potom stovky od zprostredkujicich agentur. Vas zivotopis musi zaujmout, vystoupit z rady. Nejsem si moc jista, cim vystoupil z rady ten muj, ale hadam, ze v mem pripade to bylo skutecne o tom, ze jsem splnovala vsechny podminky kladene pro tuto pozici, plus ze jsem v zahranici na delsi dobu uz byla. Zrejme pomohly i kurzy instruktora zumby, plavani a snowboardingu, otazky ohledne meho vztahu ke sportu byly totiz nekolikrat polozeny. 

O tom, co za kroky jsem musela podniknout, nez jsem usedla do letadla, napisu priste.